Ospalá neděle

Tak si tu tak sedím a snažím se dělat nějakou práci do školy (hlavně na brněnská práva, tam nám zadali z každého předmětu na ISP mnohastránkové seminárky), ale jak už to tak bývá, každou chvíli odbíhám a zabývám se něčím, čím nemám. Jako třeba psaním příspěvku na blog. Minulý týden nám začal dvoutýdenní kurz amerického práva. O přednáškách nám pan profesor vykládá tak nějak "zeširoka" a právu a právnících v USA a občas rozebíráme nějaké případy a na vlastní kůži zakoušíme, jak funguje to jejich "case law". Občas mi připadá, že se ten profesor moc rozvykládá o něčem, co z hlediska učení se o americkém právu není až tak podstatné. Třeba v pátek se řešilo něco o výdělku právníků a vyptával se, jak to funguje v našich zemích. No asi zajímavé srovnání, ale mě by spíš zajímaly jiné věci.
Minulou neděli jsem byla s nějakými Nory a lidmi tady z Fantoftu na Floyenu opékat buřty. Norové nezapomněli podotknout, že je to "typicky" norské, jako to občas prohlásí i o nějakých jiných věcech, které ovšem známe i my, kteří z Norska nejsme. Třeba naše lektorka na norštinu nám nedávno sáhodlouze vysvětlovala, co je to "saft", tedy obyčejná šťáva- sirup s vodou. Ale co mě tedy skutečně překvapilo, byla "zálesácká" příprava palačinek na přenosném vařiči z těsta přineseného na vrchol Floyenu v plastikových lahvích. Za to klobouk dolů. Počasí se nám na ten táborák fakt vydařilo. Ono vlastně teď s postupujícím jarem prší méně, ale občas, když je jasno, tak ten vzduch není moc vlahý, spíš je z něj cítit chlad. Takže buď zataženo a teplejší vzduch, nebo chladné jasno.
Když už jsem se tu rozepsala o typicky norských věcech, tak ještě zmíním jejich hnědý sýr. Chutná nasládle, po karamelu, ale moc ho nemusím. Ten původní se prý dokonce vyrábí z kozího mléka! Já teda mezi fandy kozích sýrů nepatřím, takže asi tak. Často vídávám, že tento sýr Norové jedí s vaflemi, já si tedy radši dám vafle s marmeládou. A taky jsem ochutnala slané bonbony. Asi poprvé a naposled.
Všimla jsem si, že tu dost maldých lidí, hlavně holek, nosí do města tepláky. Možná si zakládají na jejich značce, ale tím si nejsem jistá. Podle mě to však, ať už je to, jak chce, nevypadá moc hezky. K tomu se navíc nalíčí a vezmou si třeba hezký kabátek, ale na nohách mají oblečené tepláky. Ale tak co už, na módní policii si hrát nebudu, protože by pak někdo nějaké nešvary mohl vytknout i mně.

Ehm.

Tak jsem si zas téměř po měsíci vzpomněla, že bych sem mohla něco napsat. Ale kde začít, když se toho mezitím stalo tolik? Jednak byly Velikonoce, které jsem sice nijak zvlášť neslavila, ale zas to znamenalo také velikonoční prázdniny, a to je jiná! Měla jsem tady na ten velikonočně prázdninový týden návštěvu, přijel se za mnou podívat Pavel. Tak jsme se prošli po Bergenu, po muzeích a jiných atrakcích (mimo jiné ještě jednou akvárko). Mimo jiné jsme se prošli po parku letního sídla královské rodiny, Gamlehaugenu, a podívali se na lešení ukrývající kostel ve Faně, toho času opravovaný. Ale na plánovaný výšlap do hor nějak nedošlo. Sice jsem několik dní před Pavlovým příjezdem měla pocit, že jaro je tady, ale tady není radno počítat nikdy s nějakým počasím, občas ani s tím deštěm ne. No a ono se od neděle, den po Pavlově příjezdu, udělalo zima! Nejřív teda bylo jen chladno (témeř mrazivo) a větrno, ale zato pěkně jasno, ale pak začlo sněžit a čas od času nevědělo, kdy přestat. Tak se nám do těch hor v takovém počasí nějak moc nechtělo. Akorát jsme vyjeli lanovkou na Floyen. A to byl teda pěkný výhled na město.

Minulý týden jsem jela znovu na lyže do Eikedalenu, užít si ještě poslední lyžování této sezóny. Tentokrát byla v provozu i sedačková lanovka, tak jsme celou dobu jezdili na ní. Sjezdovka byla krásně dlouhá, ale občas se vyskytly zrádné ledové plotny, na kterých se mi to občas smeklo. Tentokrát jsem cestou tam ani zpátky tolik nespala, tak jsem si všímala krajiny, kterou projíždíme, a bylo skutečně na co se dívat! Jeli jsme kolem několika jezer s malými dřevěnými domečky na březích a taky kolem vysokých skal, které byly ověšené rampouchy. Ráda bych si to někdy prošla podrobněji než jen z oken autobusu. Celý den bylo zataženo, ale nepršelo ani nesněžilo, jen úplně ke konci začlo tak drobounce sněžit, když jsme zrovna byli na vrcholku kopce se sjezdovkou, ale při cestě autobusem do Bergenu se dalo do mohutného sněžení a sněžilo a sněžilo. Ale teď už sníh roztál a venku dneska dokonce i svítilo sluníčko a bylo docela teplo. A rostou tu pěkné kytičky. Takže doufám, že to nezakřiknu. Můžu to už konečně říct? Jaro je tady!