Haló, haló!

Nadešel čas, abych opět napsala, co zajímavého se mi za poslední týden přihodilo. Začala jsem chodit do nedaleké tělocvičny, zatím jsem tam zašla na spinning a pilates. Nečekala bych, že ten pilates bude tak namáhavý, protože tam člověk nedělá žádné prudké pohyby, hudba je pomalá, tak to vypadalo na takovou odpočinkovou hodinku. Ale! Je trochu obtížné udržet určitou pozici po dobu několika desítek vteřin. Zkuste si například vkleče mít zvednutou pravou nohu a levou ruku. Zas taková legrace to není, zvlášť pro nás, kdo nemáme "fyzičku". No a spinning, to je jak ježdění na kole, akorát na místě. K tomu hraje hudba, která udává tempo, v jakém zabíráme do pedálů. No a chvíli "jedeme" vsedě a chvíli vestoje. Ale jedna známá tady z fantoftu mi tvrdila, že by se to s tím spinningem nemělo přehánět, protože se tím prý posiluje přední strana stehen, což pak asi nevypadá u holek moc esteticky. Ale jak se znám, tak to nikdy s žádným pohybem nepřeháním, takže můžu být v klidu. Ale když už jsme u tohoto tématu, tak jsme byli v sobotu s pár lidma tady z kolejí bruslit. Už je to dávno, co jsem naposledy bruslila na ledě, ale docela mi to šlo. Samozřejmě jsme vymýšleli kraviny jako hra na honěnou, a taky jsme udělali mašinku. Možná budou i fotky, pokud se mi je podaří od ostatních sehnat, tak sem potom nějakou dám. Taky jsme uspořádali takovou česko-slovenskou večeři, podávaly se bramboráky a halušky. Včera a minulé úterý jsem byla se svými norskými přáteli hrát New amigos. Smysl této hry je naučit se njaká slovíčka a fráze cizího jazyka. Minulé úterý jsme se připojili ke hráčům norsko-německé kombinace. Němčinu jsem se sice učila řadu let, ale teď už jsem s ní dlouho nepracovala, takže byla značně, ehm, zaprášená, ale nakonec to neylo tak špatné. Včera jsme pro změnu zkusili norsko-anglickou kombinaci, takže tam jsem si byla jistější. Někteří do toho ještě míchali španlská slovíčka, ale to už by na mě bylo trochu moc najednou. Často, když se nás sejde víc z různých zemí, tak se hovor stočí na to, že si říkáme, co je v našich jazycích podobného a jak se co řekne v tom našem jazyce. Zvlášť je vždycky zábavné, jak se ostatní podivují, jak dobře rozumí Češi Slovákům a Slováci Čechům. Anebo taky s určitými obtížemi a pouze občas Polákům. Norové zas celkem rozumí dánštině a švédštině, Španělé zase asi portugalštině. A mně zas přijde norština v některých ohledem podobná němčině. Takhle hezky propletené to je.

"A už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn!"

Pomalu ale jistě se začínám zorientovávat a přestávám být jen vyjukaným nováčkem v novém prostředí. Minulou středu jsem zašla do místního studentského klubu zasoutěžit si v kvízu. Docela mě překvapily otázky, protože na dost z nich jsem neznala odpověď a občas i ta otázka mi přišla nesrozumitelná vzhledem ke špatnému ozvučení, ale v tom jsem nebyla sama, a tak ji někdy museli několikrát opakovat. Naštěstí se soutěžilo v týmech, takže co nebylo v mojí hlavě, bylo v hlavě mých spoluhráčů a když to nebylo ani tam, tak jsme pár odpovědí zjistili trochu nesoutěžním způsobem- otázky týkající se zeměpisu z Karolina diáře. Karola je z Polska a už už je v Norsku dlouhou dobu. Nejdřív tu byla jako studentka práv v rámci programu Erasmus a teď po ukončení studia si sem přijela přivydělat jako servírka. Ale zpět ke kvízu. Výsledek byl potěšující: náš tým skončil na krásném druhém místě! Ve čtvrtek jsem měla sraz se svým "buddym". Měla jsem v plánu, že bychom se mohli podívat po městě a že by mi o něm řekl něco zajímavého, ale počasí nám nepřálo, tak jsme šli ještě s jeho kamarádkou do kavárny.
A tady se dostáváme k jednomu trochu nekomfortnímu aspektu zdejšího pobytu: ceny. V Norsku jsou některé věci strašně drahé. Týká se to především jídla a alkoholu, zatímco například oblečení zas tak extrémně drahé není, zvlášť v tomto období slev. Jenže oblečení se člověk nenají, a tak dost velká suma padne právě na to "žrádlo". Zrovna včera se mi stal takový menší trapas, když jsem si chtěla v potravinách koupit pár drobností, u pokladny chci zaplatit a zjistím, že v peněžence nemám požadovaný obnos. Tak jsem se vytasila se svojí embosovanou platební kartou, že to jako zatáhnu jejím prostřednictvím. Ale z nějakého zvláštního důvodu v supermarketech tyto karty neakceptují. Takže nezbývalo než tam nákup nechat a potupně odejít. Ještě k těm kartám. Snažím se platit kartou docela často a ještě jsem si tak úplně nezvykla na to, že tady vkládá kartu do platebního terminálu zákazník. Takže ji někdy jen položím na pult a oni mě pak vzápětí upozorní, že s ní musím manipulovat já sama. Taky se mě už několikrát ptali, jestli nemám kartu s fotkou, aby ověřili moji identifikaci, a tak musím s kartou ještě ukazovat pas nebo občanku.
V neděli bylo moc krásné počasí. Zatím nejvydařenější den za můj pobyt Bergenu. Tak jsem toho využila a udělali jsme si ještě s Robem ze Slovenska výlet na horu Ormhaugen. Bylo fakt teplo, takže jsem pak šla bez bundy. Nahoře bylo vážně nádherně a cesta ani netrvala tak dlouho. Bylo to asi docela vysoko, protože tam bylo sem tam pár bříz a jinak jen nějaká tráva a mech. Svrchu jsme měli pěkný výhled do údolí. Počasí už vypadalo tak nějak jarně. To by člověk neřekl, že v Norsku ani ne v půlce února se dá chodit po horách bez bundy. Dolů jsme to vzali takovou příkřejší cestou, tak jsem musela dávat pozor, abych se nesmekla na kluzkých kamenech. cestou jsme potkali několik potůčků, které občas tvořily vodopád. Některé stromy a kameny byly hodně obrostlé mechem.
Včera bylo taky krásné počasí, ale to už jsem tolik neužila, protože jsem opět čekala na příchod vymýtače štěnic a spol. Ty potvory totiž expandovaly i k mojí spolubydlící. Dokonce se jí podařilo jednu z těch potvor objevit. Nebyly jsme si jisté, o jakou havěť se jedná. Podle spolubydly to byl prachový roztoč, což se mi ale nezdálo, na to to bylo moc veliké a navíc ani nevím, jestli tito roztoči sají krev. Spíš bych řekla, že to nakonec budou přece jen ty štěnice. Tak tedy pan hubitel přišel odpoledne s tlakovou bombou a hadičkou stříkal do rohů a záhybů u postele. Spolubydla byla zrovna ve škole. Když se pak vrátila, ptala se, jestli ten přípravek použil i v kuchyni a pak byla naštvaná, když jsem řekla, že byl jen v pokojích u postelí. Jenže já už taky začínám být přesvědčená, že to jsou štěnice, takže po něm ani tu kuchyň nechtěla. Co by to bylo jiného- je tady kolem celkem hodně pokojů, kde se vyskytly štěnice, i když většinou se to spíš týkalo jiných bloků, ne toho našeho.
Také jsem navštívila zdejší veřejnou knihovnu. Mile mě překvapilo, že za průkazku do knihovny není žádný poplatek, pouze za pozdní vrácení a poškození. Dají se tam půjčit i DVD, tak jsem si rovnou nějaká vybrala, ale už to bylo docela přebrané. Potkala jsem tam několik známých, takže se to asi docela rozkřiklo, že tam si lze půjčt film zadarmo. Ještě si chci zařídit průkazku do tělocvičny, co je tady blízko. Prý to stojí 750 NOK/semestr a můžu pak využít skoro všechno sportovní vyžití, co tam nabízejí, tak se tam asi přihlásím, ať nejsem taková lemra. Teď bych si měla udělat úkol do norštiny, takže pokračování příště ;)

"Drobné" potíže

Další týden je za námi, tak podám stručné informace o tom, co dal a vzal. Mým prozatímním pobytem zde se jako tenká červená nit vinou potíže s nějakým drobným parazitem, který mi tu dost znepříjemnil život. Bohužel (nebo naštěstí) jsem s ním zatím neměla tu čest, pouze mi zanechával štípance na kůži, které velice svědily. Pozvala jsem si sem hubitele hmyzu, který oznámil, že na štěnice to nevypadá, spíš něco, co si libuje v prachu a nepořádku. I když normálně bývám spíš líná, tentokrát jsem si dala opravdu záležet, abych vysavačem vysála kdejakou skulinku, a také jsem nešetřila sprejem, který mi tu onen odborník zanechal. Přesto jsem se ještě pojistila tím, že jsem se před spaním napatlala repelentem. Ráno se vždycky probouzím s obavou, zda na sobě objevím nějaké nové štípance, ale naštěstí jsem "čistá". Jen teď nevím, jestli jsem se ho skutečně zbavila, nebo jen vyčkává, až jednou polevím a nepoužiju repelent. Spolubydla má na věc názor takový, že se domnívá, že místnost je v pořádku, ale že jsem si je sem přivlekla z toho hostelu, kde jsem spala první noc. Podle ní se jedná o nějakého mikroskopického parazita, který žije na lidské kůži a v oblečení. Prý si něco takového přivezla jako suvenýr z výletu do Osla, když tam jednu noc přespávala na nějaké ubytovně. Takže jsem na její radu vyprala oblečení (ovšem zatím jen to nošené, zbytek mi bylo líto dát vyprat, možná jsem nedůsledná), co jsem se odvážila, bylo vypráno na 60, ostatní na 40 stupňů.
Čas od času chodím do školy. Předměty na právech mám trochu sporadicky, zatím proběhly jen dvě přednášky z mezinárodního copyrightu, zato na úvod do psychoanalýzy chodím dvakrát týdně a na norštinu taky. Jen se trochu obávám, jestli ta psychoanalýza není na mě pojata příliš filozoficky, ale snad mi to aspoň trochu k něčemu bude.
Minulý týden jsme měli párty na uvítanou. Ještě předtím jsem se setkala se svým "Buddym", norským studentem, který by mi tu měl radit v začátcích pobytu. Připadal mi celkem milý, ale trochu jsem měla občas potíže rozumět jeho angličtině. Prý byl předtím na studijní stáži v Německu, tak možná se mu líp mluví v němčině, ale z němčiny jsem zas vyšla ze cviku já, tak je to těžké.
Včera jsem si udělala výlet do Solheimvikenu. Bylo tam spousta racků, až jsem se trochu bála. Kdo viděl Ptáky od Hitchcocka, ví, o čem mluvím. Hodně mě baví fotit lodě v přístavu. Škoda jen, že foukal studený vítr, takže foťák občas stávkoval (je na toto citlivý). Pak jsem se vydala dál po druhém břehu. Den předtím hodně sněžilo, a nikdo neodklidil sníh, tak jsem se musela občas brodit tajícím sněhem, takže jsem za chvíli měla mokro v botech. Pak už jsem měla hlad a byla mi docela zima na nohy, tak jsem se začala shánět po autobusové zastávce. Zastávku jsem našla, ale v neděli autobusy moc často nejezdí, tak jsem radši šla ještě kousek cesty hledat jiný spoj, který by jel dív než za 1,5 hodiny. Pak se mi nakonec poštěstilo a jela jsem s přestupem v centru do Fantoftu.