"A už je to tady, už to jede, už se to roztáčí. Je to fajn? Je to fajn!"

Pomalu ale jistě se začínám zorientovávat a přestávám být jen vyjukaným nováčkem v novém prostředí. Minulou středu jsem zašla do místního studentského klubu zasoutěžit si v kvízu. Docela mě překvapily otázky, protože na dost z nich jsem neznala odpověď a občas i ta otázka mi přišla nesrozumitelná vzhledem ke špatnému ozvučení, ale v tom jsem nebyla sama, a tak ji někdy museli několikrát opakovat. Naštěstí se soutěžilo v týmech, takže co nebylo v mojí hlavě, bylo v hlavě mých spoluhráčů a když to nebylo ani tam, tak jsme pár odpovědí zjistili trochu nesoutěžním způsobem- otázky týkající se zeměpisu z Karolina diáře. Karola je z Polska a už už je v Norsku dlouhou dobu. Nejdřív tu byla jako studentka práv v rámci programu Erasmus a teď po ukončení studia si sem přijela přivydělat jako servírka. Ale zpět ke kvízu. Výsledek byl potěšující: náš tým skončil na krásném druhém místě! Ve čtvrtek jsem měla sraz se svým "buddym". Měla jsem v plánu, že bychom se mohli podívat po městě a že by mi o něm řekl něco zajímavého, ale počasí nám nepřálo, tak jsme šli ještě s jeho kamarádkou do kavárny.
A tady se dostáváme k jednomu trochu nekomfortnímu aspektu zdejšího pobytu: ceny. V Norsku jsou některé věci strašně drahé. Týká se to především jídla a alkoholu, zatímco například oblečení zas tak extrémně drahé není, zvlášť v tomto období slev. Jenže oblečení se člověk nenají, a tak dost velká suma padne právě na to "žrádlo". Zrovna včera se mi stal takový menší trapas, když jsem si chtěla v potravinách koupit pár drobností, u pokladny chci zaplatit a zjistím, že v peněžence nemám požadovaný obnos. Tak jsem se vytasila se svojí embosovanou platební kartou, že to jako zatáhnu jejím prostřednictvím. Ale z nějakého zvláštního důvodu v supermarketech tyto karty neakceptují. Takže nezbývalo než tam nákup nechat a potupně odejít. Ještě k těm kartám. Snažím se platit kartou docela často a ještě jsem si tak úplně nezvykla na to, že tady vkládá kartu do platebního terminálu zákazník. Takže ji někdy jen položím na pult a oni mě pak vzápětí upozorní, že s ní musím manipulovat já sama. Taky se mě už několikrát ptali, jestli nemám kartu s fotkou, aby ověřili moji identifikaci, a tak musím s kartou ještě ukazovat pas nebo občanku.
V neděli bylo moc krásné počasí. Zatím nejvydařenější den za můj pobyt Bergenu. Tak jsem toho využila a udělali jsme si ještě s Robem ze Slovenska výlet na horu Ormhaugen. Bylo fakt teplo, takže jsem pak šla bez bundy. Nahoře bylo vážně nádherně a cesta ani netrvala tak dlouho. Bylo to asi docela vysoko, protože tam bylo sem tam pár bříz a jinak jen nějaká tráva a mech. Svrchu jsme měli pěkný výhled do údolí. Počasí už vypadalo tak nějak jarně. To by člověk neřekl, že v Norsku ani ne v půlce února se dá chodit po horách bez bundy. Dolů jsme to vzali takovou příkřejší cestou, tak jsem musela dávat pozor, abych se nesmekla na kluzkých kamenech. cestou jsme potkali několik potůčků, které občas tvořily vodopád. Některé stromy a kameny byly hodně obrostlé mechem.
Včera bylo taky krásné počasí, ale to už jsem tolik neužila, protože jsem opět čekala na příchod vymýtače štěnic a spol. Ty potvory totiž expandovaly i k mojí spolubydlící. Dokonce se jí podařilo jednu z těch potvor objevit. Nebyly jsme si jisté, o jakou havěť se jedná. Podle spolubydly to byl prachový roztoč, což se mi ale nezdálo, na to to bylo moc veliké a navíc ani nevím, jestli tito roztoči sají krev. Spíš bych řekla, že to nakonec budou přece jen ty štěnice. Tak tedy pan hubitel přišel odpoledne s tlakovou bombou a hadičkou stříkal do rohů a záhybů u postele. Spolubydla byla zrovna ve škole. Když se pak vrátila, ptala se, jestli ten přípravek použil i v kuchyni a pak byla naštvaná, když jsem řekla, že byl jen v pokojích u postelí. Jenže já už taky začínám být přesvědčená, že to jsou štěnice, takže po něm ani tu kuchyň nechtěla. Co by to bylo jiného- je tady kolem celkem hodně pokojů, kde se vyskytly štěnice, i když většinou se to spíš týkalo jiných bloků, ne toho našeho.
Také jsem navštívila zdejší veřejnou knihovnu. Mile mě překvapilo, že za průkazku do knihovny není žádný poplatek, pouze za pozdní vrácení a poškození. Dají se tam půjčit i DVD, tak jsem si rovnou nějaká vybrala, ale už to bylo docela přebrané. Potkala jsem tam několik známých, takže se to asi docela rozkřiklo, že tam si lze půjčt film zadarmo. Ještě si chci zařídit průkazku do tělocvičny, co je tady blízko. Prý to stojí 750 NOK/semestr a můžu pak využít skoro všechno sportovní vyžití, co tam nabízejí, tak se tam asi přihlásím, ať nejsem taková lemra. Teď bych si měla udělat úkol do norštiny, takže pokračování příště ;)