"Drobné" potíže

Další týden je za námi, tak podám stručné informace o tom, co dal a vzal. Mým prozatímním pobytem zde se jako tenká červená nit vinou potíže s nějakým drobným parazitem, který mi tu dost znepříjemnil život. Bohužel (nebo naštěstí) jsem s ním zatím neměla tu čest, pouze mi zanechával štípance na kůži, které velice svědily. Pozvala jsem si sem hubitele hmyzu, který oznámil, že na štěnice to nevypadá, spíš něco, co si libuje v prachu a nepořádku. I když normálně bývám spíš líná, tentokrát jsem si dala opravdu záležet, abych vysavačem vysála kdejakou skulinku, a také jsem nešetřila sprejem, který mi tu onen odborník zanechal. Přesto jsem se ještě pojistila tím, že jsem se před spaním napatlala repelentem. Ráno se vždycky probouzím s obavou, zda na sobě objevím nějaké nové štípance, ale naštěstí jsem "čistá". Jen teď nevím, jestli jsem se ho skutečně zbavila, nebo jen vyčkává, až jednou polevím a nepoužiju repelent. Spolubydla má na věc názor takový, že se domnívá, že místnost je v pořádku, ale že jsem si je sem přivlekla z toho hostelu, kde jsem spala první noc. Podle ní se jedná o nějakého mikroskopického parazita, který žije na lidské kůži a v oblečení. Prý si něco takového přivezla jako suvenýr z výletu do Osla, když tam jednu noc přespávala na nějaké ubytovně. Takže jsem na její radu vyprala oblečení (ovšem zatím jen to nošené, zbytek mi bylo líto dát vyprat, možná jsem nedůsledná), co jsem se odvážila, bylo vypráno na 60, ostatní na 40 stupňů.
Čas od času chodím do školy. Předměty na právech mám trochu sporadicky, zatím proběhly jen dvě přednášky z mezinárodního copyrightu, zato na úvod do psychoanalýzy chodím dvakrát týdně a na norštinu taky. Jen se trochu obávám, jestli ta psychoanalýza není na mě pojata příliš filozoficky, ale snad mi to aspoň trochu k něčemu bude.
Minulý týden jsme měli párty na uvítanou. Ještě předtím jsem se setkala se svým "Buddym", norským studentem, který by mi tu měl radit v začátcích pobytu. Připadal mi celkem milý, ale trochu jsem měla občas potíže rozumět jeho angličtině. Prý byl předtím na studijní stáži v Německu, tak možná se mu líp mluví v němčině, ale z němčiny jsem zas vyšla ze cviku já, tak je to těžké.
Včera jsem si udělala výlet do Solheimvikenu. Bylo tam spousta racků, až jsem se trochu bála. Kdo viděl Ptáky od Hitchcocka, ví, o čem mluvím. Hodně mě baví fotit lodě v přístavu. Škoda jen, že foukal studený vítr, takže foťák občas stávkoval (je na toto citlivý). Pak jsem se vydala dál po druhém břehu. Den předtím hodně sněžilo, a nikdo neodklidil sníh, tak jsem se musela občas brodit tajícím sněhem, takže jsem za chvíli měla mokro v botech. Pak už jsem měla hlad a byla mi docela zima na nohy, tak jsem se začala shánět po autobusové zastávce. Zastávku jsem našla, ale v neděli autobusy moc často nejezdí, tak jsem radši šla ještě kousek cesty hledat jiný spoj, který by jel dív než za 1,5 hodiny. Pak se mi nakonec poštěstilo a jela jsem s přestupem v centru do Fantoftu.